Foto: Freepik
Úvod do problematiky: Co o nás říká hudební vkus?
Hudba je neodmyslitelnou součástí lidské kultury a identity. Od prvních bubnů pravěkých kmenů až po dnešní digitální éru plnou streamovacích služeb slouží hudba nejen jako prostředek zábavy, ale také jako nástroj sebevyjádření. Každý člověk má svůj hudební vkus, který formují nejrůznější faktory – výchova, kulturní prostředí, nálada i sociální skupina, ve které se pohybuje. Ale co když nám výběr hudby může napovědět i něco víc?
V posledních desetiletích vědci zkoumali možnou souvislost mezi hudebními preferencemi a lidskou inteligencí. Ačkoliv se může zdát absurdní, že by druh hudby, který posloucháme, mohl odrážet naši kognitivní úroveň, některé výzkumy naznačují, že určitý vzorec skutečně existuje.
Jednodušší hudební žánry s opakujícími se strukturami a nenáročnými texty údajně tíhnou k lidem s nižšími kognitivními schopnostmi, zatímco komplexnější hudební formy, jako je jazz nebo klasická hudba, jsou oblíbené mezi intelektuálně zvídavějšími jedinci. Jak velká je ale tato korelace? A nakolik se jedná jen o stereotypy? Pojďme se na tento fascinující fenomén podívat blíže.
Hudba a inteligence: Jaké jsou vědecké poznatky?
Vědci z oblastí psychologie, kognitivních věd a hudební teorie provedli několik studií, které se snažily odhalit vztah mezi hudebními preferencemi a inteligencí. Mezi nejznámější výzkumy patří studie Virginie Tech, kde badatelé analyzovali hudební vkus studentů vysokých škol a porovnali ho s jejich IQ testy. Výsledky ukázaly, že mezi fanoušky komplexnějších žánrů, jako jsou jazz, klasická hudba a progresivní rock, bylo více jedinců s nadprůměrným IQ.
Foto: Freepik
Naopak, milovníci mainstreamového popu a jednoduché taneční hudby vykazovali v průměru nižší skóre. Studie však zároveň upozornila na to, že korelace neznamená kauzalitu – tedy že poslech popu nutně nesnižuje inteligenci ani že jazz automaticky zvyšuje IQ.
Další výzkum, publikovaný v časopise Psychology of Music, se zaměřil na emocionální složku hudebního vnímání. Ukázalo se, že lidé s vyšším IQ nejenže preferují složitější hudební struktury, ale také mají větší potřebu objevovat nové zvuky a experimentovat s žánry. To může souviset s jejich otevřeností vůči novým podnětům, což je vlastnost typická pro kreativní a intelektuálně náročné profese.
Proč má jednoduchá hudba tak širokou popularitu?
Pokud tedy existuje spojení mezi hudebním vkusem a inteligencí, proč je pak jednoduchý pop, hip-hop nebo taneční elektronická hudba tak populární? Odpověď spočívá v psychologii vnímání a fungování lidského mozku.
Mainstreamová hudba je konstruována tak, aby byla snadno stravitelná a chytlavá. Opakující se melodické linky, jednoduché rytmy a texty bez složitých metafor zajišťují, že si skladbu posluchač rychle zapamatuje a může si ji pobrukovat. Mozek je přirozeně přitahován k předvídatelným vzorcům, protože je zpracovává rychleji a efektivněji.
Například populární taneční hudba pracuje s vysokou repetitivností a silnými basovými linkami, které aktivují primitivnější části mozku zodpovědné za pohyb a instinktivní reakce. Tím se vysvětluje, proč je jednoduchá hudba často preferována při aktivitách, které nevyžadují hluboké soustředění, jako je sport, řízení auta nebo večírky.
To ale neznamená, že by lidé s vyšším IQ nemohli mít rádi mainstreamovou hudbu. Mnozí ji poslouchají jako prostředek relaxace nebo nostalgie, aniž by ji vnímali jako jediný hudební žánr ve svém repertoáru.
Jaké žánry preferují lidé s vyšším IQ?
Pokud se podíváme na hudební preference z pohledu intelektuální zvídavosti, zjistíme, že existují žánry, které vyžadují aktivnější poslech a hlubší analýzu. Mezi ně patří:
- Klasická hudba – Poslech orchestrálních skladeb, například od Beethovena, Bacha nebo Chopina, stimuluje analytické myšlení a propojuje obě hemisféry mozku.
- Jazz – Improvizace a komplexní harmonie vyžadují od posluchače soustředění a schopnost vnímat více vrstev hudby současně.
- Progresivní rock – Skupiny jako Pink Floyd, Rush nebo Dream Theater často pracují se složitými rytmy, změnami tónin a hlubokými texty.
- Ambient a experimentální hudba – Žánry, které vyžadují trpělivost a otevřenost k neobvyklým zvukům, jsou často oblíbené mezi kreativními lidmi.
- Soundtracky a filmová hudba – Poslech orchestrálních skladeb složených pro filmy rozvíjí představivost a schopnost vnímat hudbu v kontextu emocí a příběhu.
Zajímavé je, že mnozí intelektuálně zaměření posluchači nepreferují jen jeden žánr, ale mají široký hudební vkus a nebojí se experimentovat.
Závěr: Hudební preference nejsou černobílé
Ačkoliv výzkumy naznačují určité souvislosti mezi hudebním vkusem a inteligencí, nelze dělat unáhlené závěry. Hudba je subjektivní záležitost a její výběr ovlivňuje mnoho faktorů, včetně emocí, nostalgie a sociálního prostředí.
Stejně jako nelze říct, že fanoušci popu jsou automaticky méně inteligentní, nelze ani tvrdit, že posluchači klasiky jsou nutně chytřejší. Každý žánr má své kouzlo a posluchač si jej vybírá nejen podle své kognitivní úrovně, ale i podle momentální nálady a osobních zkušeností.
Navíc se hudební vkus neustále vyvíjí – co jsme poslouchali v pubertě, nemusí odpovídat tomu, co nás baví dnes. Hudba je zkrátka mnohem komplexnější fenomén, než aby se dala jednoduše zařadit do škatulek „inteligentní“ a „méně inteligentní“.
Takže ať už si do sluchátek pustíte Mozarta, Metallicu, nebo Billie Eilish, užívejte si hudbu tak, jak ji cítíte. A kdo ví? Třeba vám jednoho dne nový žánr otevře úplně nový svět.
Zdroj: www.pianolaureescientifiche.it (odkaz)
