Foto: Freepik
Úvod: Fenomén, který nelze přehlížet
Počítačové hry už dávno nejsou jen nevinnou zábavou pro pár nadšenců. S jejich masovým rozšířením, realistickou grafikou a chytrými herními mechanismy, které umí chytit a nepustit, se stále častěji mluví o fenoménu závislosti na hrách. Zejména u dětí a dospívajících se objevují obavy, zda dlouhé hodiny strávené před obrazovkou nevedou k problémům v reálném životě – od sociální izolace až po zhoršené školní výsledky a emoční nerovnováhu.
Nejde jen o otázku sebekontroly nebo špatné výchovy. Vědci nyní naznačují, že některé děti mohou mít k závislosti na hrách přirozené sklony už od raného věku. Studie publikovaná v časopise Journal of Behavioral Addiction ukazuje, že u některých jedinců se v mozku nacházejí specifické neurologické markery, které mohou předpovídat vyšší riziko rozvoje závislosti na hrách. To přináší zásadní otázky pro rodiče i pedagogy: Lze riziko závislosti rozpoznat včas? A pokud ano, jak s ním pracovat?
Vědecký pohled: Kdo je k závislosti náchylnější?
Výzkumný tým pod vedením Johna Foxe z univerzity v Rochesteru se zaměřil na více než 6 000 dětí ve věku 10 až 15 let. Cílem bylo zjistit, zda existují biologické předpoklady k tomu, že se někdo stane závislým na počítačových hrách. Studie probíhala ve dvou hlavních fázích:
- Funkční magnetická rezonance (fMRI): V prvním roce výzkumu byly dětem skenovány mozky při experimentu, v němž měly možnost získat peněžní odměnu. Vědci sledovali aktivaci mozkových center spojených s pocitem uspokojení.
- Dlouhodobé sledování: Následující tři roky účastníci vyplňovali dotazníky zaměřené na herní návyky a příznaky potenciální závislosti.
Výsledky ukázaly, že děti, které vykazovaly silnější znaky závislosti na hrách, měly už při prvním vyšetření nižší aktivaci center odměny v mozku. Tento trend je podobný tomu, který byl zaznamenán u dospělých se sklony k patologickému hraní.
Daniel Lopez z Oregon Health & Science University k tomu dodává:
„Neznamená to, že každé dítě, které hraje hry, bude závislé. Ale existují jedinci, jejichž mozek na hry reaguje jinak – a u nich je riziko vyšší. To je zásadní informace pro rodiče i odborníky, kteří se snaží najít rovnováhu mezi zdravým a problematickým hraním.“
Foto: Freepik
Jaké faktory zvyšují riziko závislosti?
Závislost na počítačových hrách nevzniká pouze kvůli biologickým dispozicím. Existuje několik dalších faktorů, které mohou přispět k tomu, že se běžné hraní změní v problém:
1. Nedostatek jiných aktivit
Děti, které nemají dostatečně pestrý program mimo hry, jsou mnohem náchylnější k tomu, že se do nich ponoří příliš hluboko. Pokud hraní nahrazuje sport, setkávání s kamarády nebo jiné zájmy, je třeba zpozornět.
2. Osobnostní rysy
Výzkumy naznačují, že děti se sklonem k úzkostem, impulzivitě nebo nízkému sebevědomí jsou náchylnější k tomu, aby se na hrách staly závislými. Hraní jim totiž poskytuje únik před realitou a pocit úspěchu, který jim může v běžném životě chybět.
3. Herní design a mechanismy odměn
Moderní hry jsou navrženy tak, aby hráče udržely co nejdéle. Používají psychologické triky, jako jsou denní odměny, levelování nebo neustálý pocit nedokončeného úkolu. Tyto mechanismy mohou být obzvlášť návykové pro děti, které mají oslabenou kontrolu impulzů.
4. Nedostatečný dohled rodičů
Někteří rodiče považují hraní za neškodnou zábavu a nevěnují mu dostatečnou pozornost. Absence pravidel a kontroly nad časem stráveným ve virtuálním světě může přispět k tomu, že se hraní vymkne kontrole.
Jak poznat, že se hraní stává problémem?
Není snadné určit přesnou hranici mezi zdravým a problematickým hraním. Nicméně existují určité varovné signály, které mohou naznačovat, že dítě je na cestě k závislosti:
- Ztráta zájmu o jiné aktivity – pokud dítě přestává mít zájem o koníčky, které ho dříve bavily, a tráví veškerý volný čas hraním.
- Problémy ve škole – zhoršení známek, neplnění úkolů, ztráta motivace ke vzdělání.
- Podrážděnost a agresivita při omezení hraní – pokud dítě reaguje na zákaz hraní extrémně negativně (vzteklé výbuchy, úzkost, deprese).
- Lhaní o čase stráveném hraním – pokud dítě skrývá, jak dlouho hraje, nebo porušuje domluvená pravidla.
- Hraní navzdory negativním důsledkům – i když si dítě uvědomuje, že hry mu způsobují problémy (horší spánek, sociální izolace), není schopno s nimi přestat.
Co mohou rodiče dělat?
Rodiče by neměli okamžitě panikařit a zakazovat hry úplně – takový přístup by mohl mít opačný efekt. Místo toho je důležité nastavit zdravé hranice a podporovat rovnováhu mezi hraním a jinými aktivitami:
- Stanovte jasná pravidla – například maximální čas na hraní denně.
- Podporujte alternativní aktivity – sport, hudbu, venkovní hry.
- Zajímejte se o hry, které dítě hraje – některé mohou být vzdělávací nebo rozvíjet logické myšlení.
- Buďte dobrým příkladem – pokud rodiče sami tráví hodiny na mobilu nebo u televize, těžko mohou děti přesvědčit, že dlouhé sezení u obrazovky je špatné.
Závěr: Závislost na hrách není mýtus
Závislost na počítačových hrách není výmysl přehnaně úzkostných rodičů – vědecké studie ukazují, že některé děti jsou k ní skutečně náchylnější než jiné. Nejlepší obranou je včasná prevence, tedy nastavení jasných pravidel a podpora pestrého volnočasového programu. Hraní samo o sobě není špatné, ale jako u každé aktivity platí: všeho s mírou.
Rodiče i odborníci by měli věnovat pozornost prvním varovným signálům, aby mohli zasáhnout dříve, než se z nevinné zábavy stane vážný problém.
Zdroj: Vikend.cz (odkaz)
