Foto: Freepik

Když se v roce 2011 objevil Dead Island, rozdělil hráče na dva tábory – jedni milovali otevřený svět plný zombíků, druzí kritizovali repetitivní úkoly. O tři roky později se Techland posunul dál a představil Dying Light, parkourový survival, který dodnes patří k nejlepším titulům svého žánru. A nyní přichází novinka, Dying Light: The Beast. Hra, která měla být původně jen expanzí, se proměnila v samostatný titul – a není přehnané říct, že působí jako průřez celou tvorbou studia.

Návrat Kylea Cranea

Hlavní postava, Kyle Crane, se znovu vrací do centra dění. Po letech trápení a mučení vyráží na cestu pomsty a jeho kroky míří do Castor Woods – bývalé turistické oblasti kdesi v Evropě. Lokace je kombinací zdánlivě klidného venkova a industriálních čtvrtí, což vytváří kontrastní kulisy pro příběh o přežití, důvěře a genetických experimentech.

Na scénu přichází Olivia, záhadná žena, která má plán, jak posílit Craneovy schopnosti pomocí krve chimér – groteskních experimentů na pomezí člověka a monstra. Už tady je jasné, že Techland koketuje s motivy, které připomenou The Last of Us i Resident Evil.

Herní mechaniky: to nejlepší z Techlandu

The Beast působí jako sbírka „greatest hits“ vývojářů. Vrátily se vozidla z Dead Islandu i atmosférická venkovská prostředí známá z datadisku The Following. Zároveň nechybí klasické úzké uličky Old Townu, kde parkour a akrobatické dovednosti hrají prim.

Hráče čeká známý mix úkolů – od tradičního „najdi a dones“ až po boj s hordami nepřátel. Někdy to může působit repetitivně, ale právě díky průzkumu okolí se otevírají nové safe zóny, skryté poklady nebo mapy vedoucí k dalším questům.

Velkou novinkou je tzv. „beast mode“, kdy se Crane mění v obřího mutanta se silou Hulka. Najednou není problém odhodit banditu desítky metrů daleko nebo rozmáčknout zombíka jedinou ranou. K tomu se přidává tradiční crafting – Molotovy, improvizované výbušniny nebo dokonce plamenomet.

Den a noc: hrůza, která se stupňuje

Dying Light byla vždy hra, která stavěla na rozdílu mezi dnem a nocí. The Beast to posouvá ještě dál. Ve dne jde o adrenalinový survival, ale noc se mění v horor, kdy hráče loví Volatiles – rychlé a brutální stvůry, před kterými není snadné utéct. Tvůrci tentokrát odstranili mini-mapu, takže orientace spoléhá čistě na instinkty a zvuky. Každý okamžik ve tmě je napjatý a při chycení se z obyčejného útěku stává boj o holý život.

Příběh vs. atmosféra

Bez spoilerů lze říct, že příběh zůstává typicky techlandovský – pomsta, přežití a experimenty, které se vymkly kontrole. Co ale hru táhne nahoru, je atmosféra. Tiché lokace plné nehybných zombíků, kteří vydávají podivné zvuky připomínající houby z The Last of Us, dokáží navodit husí kůži. Hudební doprovod je minimalistický, občas skoro folkový, a tím kontrastuje s brutální akcí.

Může The Beast porazit RDR2 a KCD2?

To je otázka, kterou si hráči kladou. Red Dead Redemption 2 i Kingdom Come: Deliverance 2 staví na realistickém světě, detailních postavách a hlubokém příběhu. Dying Light: The Beast jde jinou cestou – sází na adrenalin, temnou atmosféru a evoluci survival hororu. Na detailní simulaci života nemá, ale v rámci žánru zombie akce nabízí suverénně to nejlepší, co je dnes na trhu k dispozici.

Možná nepředčí RDR2 v příběhové hloubce ani KDC 2 v historické věrnosti, ale dokáže nabídnout zážitek, který se jim vyrovná intenzitou a napětím. A to není málo.

Závěr

Dying Light: The Beast není revolucí, ale je to hra, která se nebojí kombinovat osvědčené prvky s novými nápady. Craneův návrat působí čerstvě, i když některé mise opakují staré vzorce. Největší devízou je atmosféra – ať už jde o klaustrofobní uličky Old Townu, nebo děsivou noc, kdy člověk raději ani nedýchá.

Pokud hledáte hru, která vás donutí cítit se neustále v ohrožení a zároveň nabízí dost prostoru pro akci i kreativitu, pak je Dying Light: The Beast trefou do černého. A otázka, jestli dokáže porazit RDR2 či KDC 2? Možná ne přímo, ale rozhodně má šanci stát se hrou, na kterou se bude ještě dlouho vzpomínat.

Zdroj: Eurogamer.net (odkaz)