Foto: Gamebot

Virtuální realita už dávno není jen technická kuriozita pro pár nadšenců, ale pořád je to svět, do kterého člověk nevstupuje úplně naslepo. Meta Quest 3 patří mezi nejzajímavější samostatné VR headsety posledních let a právě proto jsem se rozhodl ho vyzkoušet i na Gamebotu. Ne jako laboratorní test, ne jako hotovou recenzi po desítkách hodin hraní, ale úplně obyčejně. Rozbalit, nasadit, zjistit, co je v krabici, jak působí v ruce a jestli ve mně pořád vyvolá ten pocit, kvůli kterému jsem o VR poslední dobou tolik přemýšlel.

Do ruky se mi dostala verze Meta Quest 3 s 512GB úložištěm. Kupoval jsem ji zánovní z Alzy hlavně kvůli ceně. Nový kus se pohybuje kolem 16 tisíc korun, zatímco zánovní varianta vyšla zhruba o několik tisíc levněji. U podobného zařízení to dává smysl. Člověk si chce vyzkoušet, jestli mu VR vůbec sedne, jestli ho bude bavit a jestli nejde jen o další drahou hračku, která po týdnu skončí v šuplíku.

První překvapení při rozbalení

Jedna z věcí, kterou jsem řešil ještě před otevřením krabice, byla úplně praktická. V popisu bylo uvedeno, že je součástí balení ovladač. U Questu 3 ale člověk samozřejmě čeká dva ovladače Touch Plus. Nakonec tam byly oba, což byla první dobrá zpráva hned po rozbalení.

Samotný headset působí na první pohled velmi dobře. Bílý design je čistý, tělo je kompaktní a v ruce nepůsobí jako nějaká levná plastová skořápka. Quest 3 váží přibližně 515 gramů, takže nejde o úplně neviditelnou věc na hlavě, ale první nasazení bylo příjemnější, než jsem čekal. Často se říká, že VR headsety tlačí, vadí na obličeji nebo jsou nepohodlné. Tady to po prvním nasazení nepůsobilo dramaticky. Samozřejmě delší hraní ukáže víc.

Technicky má Quest 3 hodně slušný základ. Používá čip Snapdragon XR2 Gen 2, má 8 GB RAM, rozlišení 2064 × 2208 pixelů na oko a obnovovací frekvenci až 120 Hz. To jsou parametry, které už dávají šanci, aby VR nepůsobilo jen jako rozmazaná mobilní atrakce. Právě toho jsem se u virtuální reality dlouho obával. Hodně her ve VR na mě z videí působilo lacině, skoro mobilně. Jenže pak člověk vidí ukázky z Resident Evil nebo Green Hell VR a začne přemýšlet jinak.

Resident Evil, Green Hell a streamování z VR

Nejvíc mě na Questu 3 láká herní stránka. Chci si vyzkoušet Resident Evil, Green Hell a samozřejmě i Roblox, protože právě tam může VR fungovat úplně jinak než běžné hraní na monitoru. U hororů a survival her je virtuální realita extrémně zajímavá. Když se vám hra neděje jen před očima na obrazovce, ale obklopí vás, může se i známý žánr změnit v úplně jiný zážitek.

Tohle je také důvod, proč Meta Quest 3 beru jako nový formát obsahu pro Gamebot. Plán je jednoduchý, ale podle mě hodně zábavný. Budu streamovat přímo z VR headsetu, k tomu natočím sám sebe v prostoru přes kameru na stativu, pravděpodobně přes Insta360, a divák tak uvidí nejen výstup ze hry, ale i to, co se děje se mnou ve studiu. Přesně ten moment, kdy člověk ve VR začne máchat rukama, uhýbat, lekne se nebo se snaží přežít v džungli, může být pro video mnohem zajímavější než klasické hraní od stolu.

Tenhle unboxing proto není verdikt. Je to začátek. První seznámení s headsetem, který má ukázat, jestli mě VR dokáže opravdu vtáhnout. Krabice je otevřená, ovladače jsou oba, headset sedí na hlavě lépe, než jsem čekal, a teď přijde ta důležitější část. Spustit hry, vyzkoušet pohodlí při delším hraní, zjistit výdrž baterie, kvalitu obrazu, streamování a hlavně to, jestli Resident Evil a Green Hell ve VR opravdu nabídnou ten typ zážitku, kvůli kterému má smysl si podobné zařízení pořídit.

Na Gamebotu tím otevírám novou kapitolu. Meta Quest 3 nebude jen rozbalená krabice na stole. Bude to vstupenka do virtuální reality, kterou chci ukázat normálně, lidsky a bez přehnaného nadšení na povel. Zatím můžu říct jediné: první dojem je velmi dobrý a chuť skočit do VR her je po rozbalení ještě větší než předtím.

Zdroj: Autorský text