Foto: Freepik

V temném fantasy světě Zaklínače nejde o monstra. Jde o lidi. A o pravdu, kterou nechceme slyšet.

Když se dnes mluví o videohrách, často zaznívá slovo temnota. Brutální scény, drsný jazyk, ztracené duše. Jenže Paweł Sasko, jeden z hlavních tvůrců příběhových misí v Zaklínači 3, odmítá, že by šlo jen o šok. „Ne všechno v životě bude skvělé. A vyprávět příběhy, které předstírají opak, je nepoctivé,“ říká bez vytáček.

Tahle filozofie rezonuje každým krokem, který ve hře uděláte. Rozhodnutí nejsou černobílá, hrdinové nejsou neposkvrnění rytíři a vítězství – pokud vůbec přijde – vždy něco stojí. Zaklínač 3 není temný, protože chce šokovat. Je temný, protože život někdy prostě takový je.

Žádný happy end. Jen volba, koho zranit míň

Pamatujete na Botchlinga? To nemluvně proměněné ve zrůdu, které matka nepřijala. Nebo scénu, kdy může hráč zachránit dítě tím, že ho zavře do pece – a modlí se, že jde jen o rituál, ne o vraždu. Tyhle momenty nejsou pro slabé povahy. Ale nejsou ani laciným hororem.

Každý podobný příběh má v Zaklínači kořeny ve skutečném světě. V lidské bolesti, vině, stárnutí, ztrátě. „Nechceme předstírat, že všechno dobře dopadne,“ říká Sasko. „Tohle je hra o tom, že někdy si můžete jen vybrat, koho to bude bolet míň.“

Polská melancholie jako scénáristická výhoda

Podle Saska je jedním z důvodů autenticity kulturní mentalita. „My Poláci jsme pesimističtější než Západ. Nevidíme sklenici zpola plnou, ale zpola prázdnou,“ říká s úsměvem.

To ale není slabost – je to výhoda. Vývojáři z CD Projekt RED už dávno překročili třicítku, mnozí z nich mají za sebou bolestné životní ztráty. A právě díky tomu vznikl svět, který působí tak opravdově. Ne cynicky. Jen dospěle.

„Ve třiceti začínáte chápat, že vaši rodiče zestárnou a zemřou. Že vaše kočka může dostat rakovinu. A že s tím prostě nic neuděláte. Přijetí téhle křehkosti je klíčové,“ dodává Sasko.

Naděje není samozřejmá. Právě proto je tak cenná

Zaklínač ale nikdy nesklouzává k beznaději. Naopak. Tím, že vám hra ukáže svět v jeho ošklivosti, získají i ty nejmenší záblesky lidskosti obrovskou sílu. Malá gesta, krátké rozhovory, obyčejná večeře s přáteli – najednou vás zasáhnou silněji než epické bitvy.

„To je jako film Seven,“ přirovnává Sasko. „V tom strašném světě si detektivové sednou a večeří. A to je možná nejdojemnější moment celého filmu. Protože v té tmě září každé světlo víc.“

A platí to i pro Cyberpunk 2077, kde Sasko pokračoval jako designér. Dystopie a zoufalství, ano – ale i přátelství, věrnost, láska. Věci, které nejsou samozřejmé, ale právě proto mají cenu.

Dospělost není o happy endu. Je o pochopení ztrát

Ve světě Zaklínače nejsou hráči odměňováni za „správná“ rozhodnutí. Místo toho jim hra nastavuje zrcadlo. Nutí je čelit důsledkům, přemýšlet o etice, hledat smysl ve věcech, které nemají snadné vysvětlení.

„Dospělost neznamená, že už se nic nezkazí. Znamená to, že si vážíte toho, co máte – protože víte, že to netrvá věčně,“ uzavírá Sasko.

A přesně o tom Zaklínač 3 je. Ne o temnotě pro efekt. Ale o světle, které má smysl jen proto, že kolem je tma.

Zdroj: PCGamer.com (odkaz)